2018/2019

Poznáváme severní Německo

Poznávací zájezd naší základní školy do Německa se uskutečnil v termínu
od 3. – 5. června 2019. Program byl zaměřen na poznávání přírody, historie a architektury severu Německa. V rámci programu vyjeli žáci s erudovaným průvodcem a pedagogickým doprovodem do Německa. Exkurze se zúčastnilo 40 žáků z pátých až devátých tříd.

První dopolední zastávka byla u zříceniny hradu Kyffhauser. V blízkosti hradu je 81m vysoká jezdecká socha Viléma I. Poté jsme přejeli do pohoří Harz. Zastavili jsme se u vodní nádrže Rappbodetalsperre a prošli jsme nad nádrží po lávce. Lávka byla dlouhá 458 m, ale byla umístěna ve výšce 100m a při chůzi bylo pod nohama vidět dolů. Blízkosti městečka Blankenburg se nachází několik kilometrů dlouhý pískovcový hřeben Teufelsmauer, na jehož skalnatou vyhlídku jsme si udělali krátkou procházku 4, 5 km s převýšením 100 m. V podvečer jsme přijeli do města Brémy, kde jsme byli ubytování po dva dny v mládežnickém hostelu s výbornou snídaní.
Druhý den byl věnován celodenní prohlídce Národního parku dolnosaské mělčinové moře při západním pobřeží spolkové země Šlesvicko – Holštýnsko. Ráz krajiny je zde určován přílivem a odlivem. Dopoledne jsme se vydali lodí ke kolonii tuleňů a prohlédli jsme si přístav, který je druhým největším přístavem v Německu. Odpoledne jsme při odlivu využili k procházce po mořském dně. Od břehu jsme po mořském dně ušli asi 650 metrů.
Třetí den byl věnován prohlídce města Brémy. Velmi se nám líbila stará část města, cechovní domy, renesanční radnice, románský dóm St. Petri, ulička Brottcherstrasse, čtvrť Schnor Viertel. A po obědě jsme se vydali na cestu do Prahy.
Bezprostřední ohlasy na tři dny prožité v Německu byly velmi pozitivní. Žáci všech ročníků si připomněli hodiny zeměpisu, přírodopisu, dějepisu a vlastivědy. Při komunikaci s místními lidmi, například při nakupování žáci využívali svých znalostí cizích jazyků, které se učí ve škole.
Cílem naší cesty bylo motivovat žáky ke studiu německého jazyka a tento cíl byl splněn.

PhDr. Hana Tenglerová
(zástupkyně ředitelky školy)

Anglie - 3. turnus

Do you speak English ?

„Do you speak English ?“ Na tuhle otázku většina dětí z naší školy odpovídá kladně. Každý chce umět anglicky, každý chce navštívit tu krásnou ostrovní zemi na konci Evropy. A proto v letošním roce odjížděly hned tři výpravy do Velké Británie.
Cílem našich cest byl Cornwall aneb Země krále Artuše. Na první celodenní výlet jsme se vypravili z nejznámějšího britského přístavu Southampton, odkud vyplouval na svou první a poslední cestu slavný Titanic. My jsme dopadli lépe – viděli jsme sídlo královny Victorie na ostrově Isle of Wight a večer jsme se trajektem šťastně vrátili do přístavu. Při nedělním celodenním výletu jsme se dostali až na nejzápadnější výběžek pevniny – Lands End. Unavená chodidla jsme k večeru zchladili ve vlnách Atlantiku. (Někteří i mnohem více než chodidla). V hostitelských rodinách jsme se už mezitím zabydleli, ve většině případů k naprosté spokojenosti.
V dalších třech dnech už byl konec legrace. I tady jsme museli do školy! Nebyla sice ani příliš nudná, ani vyčerpávající, ale byla to škola. Odpoledne jsme si to ale vždy vynahradili na zajímavém výletě – třeba na výpravě po stopách psa Baskerwillského, v tropickém a subtropickém obřím skleníku, v jedné z nejkrásnějších zahrad s kolosálními rododendrony a kaméliemi Lost Gardens of Heligan nebo v podmořském světě v National Aquarium ve městě Plymouth. Poslední den, když jsme se v brzkých ranních hodinách rozloučili s našimi rodinami, poděkovali jim za dobrou péči a starostlivost, jsme pokračovali v naší pouti už směrem zpět. Poslední velmi důležitá zastávka v přímořském letovisku Torquay, kde nás ani tak nezajímala muzea ani přírodní krásy, ale co může být důležitější? No přece Primark! Poundland! Nákupy! Fish and chips! To byly zážitky! A o tom všem jsme si povídali při večerní a noční cestě autobusem do Doveru. Ale ne dlouho, únava nás přemohla, a pak už se nám jenom zdálo o … O čem? No přece o tom, že příští rok pojedeme zas!

Mgr. V. Mrázová

Královské Polsko

L.P. XXIV.IV.MMXXIX se vydala početná družina z Čech do starobylého města Krakova na řece Visle, místa rezidence polských králů……..Družina čítala vybrané žáky III. – VII. tříd se svým pedagogickým doprovodem. Putování po polských vojvodstvích trvalo tři dny a bylo plné nevšedních zážitků.
Den první – město Krakov aneb Trocha historie nikoho nezabije
Podle pověsti má město Krakov jméno po svém zakladateli, bájném knížeti Krakovi. Udatný kníže zabil draka, který ze sluje pod hradem ohrožoval místní obyvatelstvo chrlením ohně.
A právě u dračí sluje a u draka chrlícího oheň začala naše procházka historickým centrem města. Vystoupali jsme na hrad Wawel, který se staletí tyčí nad řekou Vislou. Následovala prohlídka katedrály, místa korunovace polských králů. Kanovnickou ulicí jsme došli na Rynek Glowny, hlavní náměstí Krakova. Uprostřed stojí již od 13.století tržnice Sukiennica. Dříve se tu prodávalo sukno z Flander, dnes je místem prodeje suvenýrů. A tak jsme nakupovali a nakupovali…..
Prohlídku města jsme zakončili v židovské čtvrti Kazimierz, kde nacisté zřídili během 2.sv. války ghetto pro Židy. Na Náměstí hrdinů ghetta je nyní unikátní památník vytvořený z bronzových židlí. Ty symbolizují tragédii Židů a fakt, že po nich zůstaly právě jen ony prázdné židle.
Den druhý – Bizoní farma v Pszczyni aneb Cesta z města
V Zahradě zubrů, která se rozkládá na ploše 10 hektarů, jsme se setkali tváří v tvář s tímto majestátním pánem divočiny, který spolu s další zvěří na farmě připomíná, jak žily polské, ale i naše lesy před staletími. Měli jsme štěstí, zubři právě svačili, a tak jsme je mohli pozorovat z bezprostřední blízkosti.
Energylandia aneb Přijela pouť
Tentokrát jsme přijeli za poutí my, a sice do největšího zábavního parku v Polsku s moderními atrakcemi, včetně nejrychlejší ( 142 km/h) a nejvyšší (77 m) horské dráhy v Evropě. A tak jsme se vozili, točili, houpali, to vše i hlavou dolů, mlsali….zkrátka…. užívali si MEGA zábavy, neboť nejenom učením živ je žák.
Den třetí – Bolt Tower aneb Ocelové město
V bývalém areálu Vítkovických železáren jsme měli pocit, že jsme se ocitli v nějakém scifi románu od Julesa Vernea. Dozvěděli jsme se, jak se vyrábí ocel, ale také velmi zajímavou historii železáren. Vzhůru do oblak, do výšky 77,7 metrů, jsme vystoupali na Bolt Tower ,,šroubovou věž,, .Ta je nejvyšším bodem ve městě a je z ní nádherný rozhled do kraje. A tak jsme se přesvědčili, že černá Ostrava skrývá v sobě kouzlo počátků průmyslové revoluce a um našich předků.
Velký svět techniky aneb Škola hrou
Jan Amos Komenský by z nás měl radost. Přišli jsme na kloub fungování města nebo lidského těla, strojem času jsme se proletěli do pravěku k mamutům, pochopili jsme, co je vlastně bouřka nebo duha. A pak prý, že učení je mučení. Omyl, ve Světě techniky je to velká zábava. Na závěr naší cesty jsme zhlédli film Oceány ve 3D kvalitě, kde jsme se podívali na pestrobarevný život pod mořskou hladinou.
Co říci závěrem? Chtěli bychom poděkovat všem, kteří nám tuto cestu umožnili. Zjistili jsme, že Polsko bývá neprávem opomíjené, co se týče turistiky z naší strany. Prohloubili jsme si všeobecné znalosti o této zemi, tím také vzrůstá ochota tento stát v budoucnu navštívit a více ho poznat.
A tak nezbývá než říci - Do widzenia Polsko………….

Mgr. Marie Casková

Bavorská pohádka

Bavorská pohádka aneb pohádka moderní doby s nádechem minulého
Byly nebyly páté, šesté a sedmé třídy, které se za devatero řepskými horami a devatero řekami sešly v neděli 14.4.,neboť se rozhodly, že se vydají do světa. Tak bychom možná mohli započít pohádku o vskutku pohádkovém zájezdu, který ovšem začal drobátko nepohádkovým vstávání, poněvadž sraz byl již ve 4:45. Tuto hodinu cesta do Legolandu v Německu vyžadovala s ohledem na to, aby si děti tento zábavní park mohly do sytosti užít. Všichni účastníci dorazili včas a náš zájezdový autobus s výpravou malých i větších cestovatelů mohl opustit matičku měst.
Cesta utekla vcelku rychle a my jsme dorazili do Legolandu nedlouho po otevření jeho bran. Legoland je zábavní park, který se pyšní velkým množstvím zábavních atrakcí a různých staveb (od architektonických skvostů hlavních evropských měst až po pohádkové i filmové postavičky) to vše stylově vycházející ze stavebnic Lego. Domnívám se, že není možné zcela popsat, co vše se v tomto ohromném zábavním parku nachází. Tři slova jsou zcela vystihující a těmi jsou všudypřítomná dětská radost z množství a nabídky všeho, co je malým, menším i těm větším nabízeno k prožití i k vidění. I děti naší školy byly, soudě dle šťastných obličejů, spokojeny. Celý den v hravé atmosféře utekl svižným tempem a naše výprava se vydala směr Mnichov k místu našeho ubytování.
Druhý den se nesl ve znamení kultura v podobě zámků a okouzlující příroda. Jeden z hlavních bodů programu byl velkolepý zámek Neuschwanstein, který se ve své vznešenosti tyčí v ještě vznešenějších bavorských Alpách. Tento zámek nechal postavit Ludvík II. Bavorský, objevil se v několika filmech a mimo jiné inspiroval i Walta Disneyho ke stvoření Sleeping Beauty Castle. Jeho siluetu proslavil nejvíce právě Walt Disney. Tento zámek byl skutečně pohádkový a dechberoucí. Jistě, k celkovému dojmu přispěla i kouzelná okolní příroda, kterou jsme míjeli po cestě na zámek. Po vstupu do zámku dostala celá naše výprava sluchátka s výkladem v českém jazyce a poté jsme už jen mohli obdivovat krásu interiéru zámku, jakož i pěkný výhled z oken Neuschwansteinu na půvabné okolí. Zámek jsme opouštěli obohaceni o nevšední historický zážitek tohoto velkolepého zámku. Další zastávka byla středisko Garmisch Partenkirchen a zejména procházka soutěskou Partnachklamm, která je považována za jednu z nejkrásnějších soutěsek v Alpách a to zcela právem. Kulturou i přírodní krásou nabitý den jsme zakončili v centru města Mnichova, konkrétně procházkou historickým centrem, návštěvou Marienplatz. K vidění byla i krásná Nová radnice, Mariánský sloup a další významné historické památky. Na konci druhého dne jsme usínali s pocitem, že jsme zažili a viděli mnoho nevšedního.
Náš závěrečný poznávací den byl ve znamení letadel, konkrétněji návštěva Letiště Franze Josefa Straußeho v Mnichově, Olympijského stadionu rovněž v Mnichově. Jelikož jsme byli ubytování v Mnichově, náš přejezd na letiště netrval dlouho. Na letišti se nás ujala příjemná a milá paní průvodkyně původem z Maďarska hovořící však velmi srozumitelnou angličtinou, kterou občasnými překlady doplnila naše zájezdová paní průvodkyně. Děti měly možnost dozvědět se spoustu zajímavých informací o fungování letiště, o druzích letadel a jejich fungování, ale i o leteckých aerolinkách. Rovněž mohly zhlédnout přes okna autobusu, který nás vozil po letišti, spoustu letadel. Obohaceni zajímavými zážitky z letiště jsme se vydali směrem k Olympijskému stadionu v Mnichově, který byl postaven roku 1972 ku příležitosti konání letních olympijských her. Stadion i olympijský park, který naši výpravu překvapil svojí velkolepostí, byl naším posledním bavorským zastavením.
Jak zhodnotit tento nevšední poznávací zájezd? Napadají mě slovní spojení: okouzlující alpská příroda, vznešené zámky, zajímavá historie, obohacující kultura Bavorska, možnost zhlédnout život v ulicích Mnichova s jeho multikulturalitou a příležitost vnímat uměleckou a zajímavou atmosféru Bavorska.
Na závěr je na místě velké poděkování všem těm, kteří se podíleli na uskutečnění toho zájezdu, všem, kdo se starali o jeho organizaci a fungování, spolehlivému pánu řidiči za bezpečnou jízdu, milé a profesionální paní průvodkyni, paním učitelkám, zejména paní učitelce, která byla vedoucí zájezdu a v neposlední řadě i rodičům a dětem, pro které byl tento zájezd, doufáme, v mnoha ohledech obohacující.

Rakousko

Krásy Solnohradských jezer
Krásy Solnohradských jezer je název výletu, na který se v první polovině dubna vydali vybraní žáci třetích a čtvrtých tříd s pedagogickým doprovodem.
První zastávka našeho třídenního výletu byla v dobrovolnické farmě Gut Aiderbichl uprostřed nádherné přírody. Žije zde více než 1000 zachráněných zvířat. Byli jsme překvapeni, že některá zvířátka procházela farmou volně, naštěstí byla všechna velmi přátelská a děti z nich byly nadšené. I když jsme se s farmou loučili neradi, na programu jsme tento den ještě měli historický Salcburk s plavbou po řece Salzach. Při procházce městem jsme obdivovali krásnou architekturu historického centra města a řadu významných budov, například Mozartův rodný dům.
I když aprílové počasí si s námi první den trochu pohrálo, měli jsme obrovské štěstí a rakouskými horami nás další den provázelo sluníčko. Po snídani jsme vyrazili do romantického Hallstattu. Jízda pozemní lanovkou Salzbergbahn do horní stanice Hallstätter Hochtal v nadmořské výšce 838 m a Hallstattský Skywalk, což je plovoucí vyhlídková plošina s nádherným výhledem na středověký Hallstatt, všechny doslova ohromily. Při procházce překrásnou alpskou přírodou jsme obdivovali kvetoucí „koberce“ bledulí.
Děti byly nadšené a to ještě netušily, že hlavní atrakce je odpoledne teprve čeká - návštěva solných dolů v německém Berchtesgadenu. Jízda podzemním vláčkem, skluzavka z klád, plavba po podzemním jezeře… Zážitků bylo tolik, že si nikdo ani neuvědomil, že se s pomocí interaktivní výstavy vlastně učí o vzniku a historii solných ložisek a dolů, o zpracování soli a její přeměně na podobu, kterou jsme zvyklí používat v našem každodenním životě.
Bohužel náš výlet se třetím dnem nachýlil ke konci. S Rakouskem jsme se rozloučili procházkou po břehu jezera Wolfgangsee v malebném S. Gilgenu a unavení, ale plní zážitků, jsme se vydali na cestu domů.
Výlet se vydařil na jedničku. Do Prahy se děti vrátily s novou chutí k učení se cizím jazykům, aby si příště s prodavači v místních obchůdcích a případně i s japonskými turisty, které u jezera potkaly, po popovídaly přeci jen lépe. A i když občas budil náš zájezd relativně malých dětí v cizině pozornost, všichni žáci dokázali, že náročnou cestu a výlet zvládnou a je možné se na ně spolehnout. A kromě cestovatelských zážitků mají děti i nové kamarády z ostatních tříd, protože na tomhle výletě byli všichni jedna velká prima parta.

Mgr. Lucie Odehnalová

Francie

Levandulovááááá…aneb jak jsme strávili nezapomenutelné dny v jižní Francii.

3. až 7. duben nebyly pro některé osmáky a deváťáky vůbec všední dny, naopak, většina z nich by vám řekla, že na tyto dny nikdy nezapomene. A stejný dojem jsme si odvezli i my – učitelé. A odkud??? Z jižní Francie…
V den příjezdu jsme navštívili Monte Carlo, které nás přivítalo svým slavným casinem, které jsme ale pochopitelně mohli obdivovat jen zvenku, na rozdíl od úchvatného oceánografického muzea, kde by se dal jistě strávit celý den, ovšem nás ještě čekala podvečerní procházka městečkem Cannes, kde jsme si jako o život fotili vesměs nečitelné podpisy slavných hvězd filmového plátna.
Druhý den se nenechal zahanbit a provoněl celé naše dopoledne exkurzí v tradiční parfumerii Grasse, kde nejen dívčí část naší výpravy skupovala jeden parfém za druhým, aby byli, jak s gustem opakovala paní prodavačka, ,,ó-lalááá“.
Zdálo by se, že nákupní horečka bude vrcholem celého dne, ovšem to jsme ještě netušili, jakou nádheru má pro nás přichystanou příroda francouzského venkova, proslulého nekonečnými poli levandule. Fialové kvítky sice ještě dělaly drahoty, ale doslova pastvou pro oči byla oblast Vedron, kde jsme mohli na šlapadlech prozkoumat stejnojmenný kaňon s nebezpečně krásnou tyrkysovou vodou v něm.
Třetí den jsme zahájili návštěvou středověkého hradu v Grimaud, odkud jsme místním vláčkem dojeli do ,,francouzských Benátek“- městečka na vodě (jak se mu přezdívá) Port Grimaud. Malebné městečko, ovšem toho času spíše ,,ve vodě“, neboť nás zde zastihl lehký jarní deštík. To nás ovšem nevykolejilo, zejména proto, že odtud už jsme nejeli vláčkem, ale lodí. Ta nás dopravila přímo do slavného St. Tropez, které obchází sláva francouzských komedií o četníkovi (Louis de Funés) a legendární B.B. Nešlo proto nenavštívit místní muzeum četnické stanice.
Není proto divu, že při zpáteční cestě znělo naším autobusem opakovaně ,,duliduliduli Saint-Tropez“ a ,,levandulovááááááá“.


(článek: J. Fridrichová, foto: L. Krauseová)